29. července 2013

SVATEBNÍ CESTA, DEN TŘETÍ: RELAXACE

Hlavní turistické cíle v okolí Rožnova pod Radhoštěm bezpečně okupuje, co se piva týče, místní velkovýrobna z nedalekých Nošovic, a tak výlety na provařené destinace lemuje fádní a sterilní Radegast, pojmenovaný dle pohanského boha hojnosti, jehož socha stojí nedaleko vrcholu Radhoště, na který jsme se vydali třetí den našeho pobytu.

Příjemný pěší výšlap na jeho vrchol vedl, za mizerného výhledu, limitovaného slunečním smogem, od Pusteven (kam nás vyvezl autobus, mimochodem jeden z nejzajímavějších horských areálů u nás vůbec), právě kolem sochy Radegasta, jehož jméno jsme (v zelenobílém provedení) ten den viděli snad stokrát. Pivní rozmanitost dostává na frak. Radhošť jinak ale za návštěvu stojí i přes velkou turistickou oblíbenost. Na vrcholu stojí velmi zajímavá kaple sv. Cyrila a Metoděje a výhled zde musí být (v případě dobré viditelnosti) skutečně úchvatný.

 Areál na Pustevnách od architekta Dušana Jurkoviče

Druhým turistickým lákadlem (samozřejmě pivně oděným do stejných barev) Rožnova je zdejší vyhlášený skanzen, přesněji Valašské muzeum v přírodě, budované již od roku 1925. Dnes má (když nepočítám "odloučené pracoviště" na zmiňovaných Pustevnách) tři hlavní expozice v podobě Dřevěného městečka (sloužícího zejména komerčním účelům prodeje místních výrobků apod.), Valašské dědiny (malebně položené na svazích jihovýchodně od města) a (alespoň pro mne) nejzajímavější Mlýnské doliny s řadou technických staveb s vodním pohonem (hamr, pila, mlýn apod.). Ani zde ale jinak povedená návštěva nemohla uspokojit chuťové buňky Pivního Partyzána.

 V Mlýnské dolině.

Nejmladší turistické lákadlo města je už ale o něčem jiném. V areálu zdejšího pivovaru se nacházejí oblíbené pivní lázně (mimochodem, Rožnov byl v minulosti oblíbeným cílem výletníků pro své příjemné ovzduší jako lázně klimatické), o kterých jsem slyšel zatím snad jen samou chválu, a tak jsem byl zvědavý, jaké budou "na vlastní kůži". Však taky byly jedním z hlavních důvodů, proč jsme se pro Rožnov vůbec rozhodli. Čekala nás hodinu a půl trvající "léčebná kůra pivní partnerská-speciál".

 Vstup do Rožnovských pivních lázní.

Lázně se nachází ve stejném objektu jako současný minipivovar a jejich podstatná část je umístěná v někdejších ležáckých sklepích, vytesaných do skály jižně pod budovami starého pivovaru. Jejich recepce je zároveň malou kavárnou v poněkud přeplácaném orientálně-secesním stylu. Někdy skutečně platí, že méně znamená více.

 Lázeňská kavárna (a zároveň recepce).

Vnitřní uspořádání lázní je logické a tak poté, co je zájemce o léčebnou kůru přivítán zaměstnancem lázní, vše jde rychle a bez komplikací. My měli na začátek domluvenou aromaterapii v bylinné sauně. Trochu nepochopitelně nám již v tuto chvíli bylo nabídnuto točené pivo, které se v sauně samozřejmě obratem proměnilo v teplý nápoj bez řízu (nechápu). 

Ještě víc jsem ale nechápal "program" v sauně, kde byla relaxace provedena asistovaným komentářem z reproduktoru, který postupně popisoval, jakým způsobem navodit tělo a hlavně duši do klidu. Nic proti tomu, naopak, staré východní nauky, spojení duševního a tělesného klidu jsou metody, které považuji pro každého za přínosné a očišťující. O to více nechápu, proč hlas s reproduktoru míchal dohromady duchovní hodnoty s floskulemi typu "teď si představujte, že máte v peněžence víc peněz" apod. Duchovní očista sloužící materialismu nejhrubšího zrna? Z první procedury jsem byl tím pádem silně zklamán, nehledě na to, že hlas z reproduktoru byl skutečně rušivý a "manuál" by asi měl každý raději dostat předem (ale to je jen můj osobní pocit).

 Dřevěná dvouvana k pivní koupeli v prostoru někdejších ležáckých sklepů.

Druhá procedura byla již o mnoho příjemnější a dokázal bych si představit, že bych jí trávil celý den. Koupel v teplém mladém pivu (vařeném speciálně pro tyto účely), do které je přidávána ještě speciální dávka kvasnic. Druhou dávku kvasnic jsme dostali na obličej v podobě pleťové masky. K mé radosti jsme nebyli "umístěni" do měděných van, kterých je v lázních vícero a jsou odděleny pouze paravany, ale byla nám s manželkou vyhrazena speciální místnost s velkou dřevěnou dvouvanou, do které jsme navíc dostali peelingové rukavice a samozřejmě točené pivo.

 Pivní Partyzánka v koupeli s pleťovou maskou z kvasnic a nefiltrovaným pivem.
Místnost byla jako celek velmi vkusně zařízena, hrála příjemná relaxační hudba, osvětlení bylo omezeno na několik intimních bodových světel a zapálené svíčky. Půlhodina, kterou jsme zde strávili byla skutečně zoufale krátká. ;)

Poslední procedurou byl relaxační zábal v psaníčku, ke kterému jsme se přesunuli do jednoho z horních pater nad kavárnou v přízemí. Spíš než relaxaci jsem ale prožíval utrpení, neboť okna "relaxační" místnosti jsou vedena přímo na zahrádku na nádvoří pivovaru, a tak jsem celou dobu byl nucen poslouchat cinkot sklenic a halas popíjejících hostů pivovarské restaurace.

 Relaxační zábal v psaníčku.

Pivní lázně jsou v současné době velmi oblíbený a navštěvovaný koncept, který má rozhodně svůj význam a smysl a ty Rožnovské za návštěvu určitě stály. Na druhou stranu, nic není nikdy dokonalé a v tomto případě to bohužel platí dvojnásob. Mám pocit, že na vině nejsou ale jen detaily otevřeného okna mezi relaxační místností a nádvořím se zahrádkou, ale spíše podivná směs duchovně-materiálního trustu jejich majitelů. Věta "uvědomte si, že vše, co je teď kolem vás, také byla původně jen myšlenka", kterou nám mj. také sdělil hlas během aromaterapie, to jen dokládá.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

Žádné komentáře:

Okomentovat