Když jsem se začátkem roku 2012 založil blog Pivní Partyzán, ani jsem pořádně vlastně nevěděl proč a o čem chci psát, ale měl jsem pocit, že prostě mám. Vydrželo mi to několik měsíců, až se přísun publikovaných článků s koncem května zadrhl. O čem psát tenkrát asi bylo, ale zřejmě jsem nechtěl, měl důležitější věci na práci, nedokázal pořádně pochopit funkcionality systému, ve kterém blog píšu, a jeho existenci jsem, tehdy zřejmě navždy, uložil k ledu.
Spícího blogu jsem si téměř nevšímal až do jara 2013 a považoval jsem ho nadobro za jednu ze slepých cest, kterou někdy člověk v životě nastoupí. Pak jsem ale navštívil skvělý Kostelecký Chmelovárek, domovarnické setkání v Kostelci u Holešova, jehož atmosféra mne naplno pohltila a já měl najednou pocit, že o tom, jak se mi tam líbilo, chci všem napsat. Nebylo nic jednoduššího, než téměř po roce nečinnosti, resuscitovat blog Pivní Partyzán. Asi jsem v tu chvíli netušil, že tentokrát se kolo již nezadrhne. Doba se zřejmě změnila, změnil se i můj přístup, vidění světa, chuť psát, navíc jsem si pořádně nastudoval i postupy práce s blogem a díky novému fotoaparátu mohl články doprovázet fotografiemi, bez kterých by blog prostě nikdy blogem nebyl.